Skinheads: Stínadla se bouří! Kdo vlastně jsou? Na jaké druhy, odrůdy či zrůdy se dělí?!

TISKNOUT ČLÁNEK STÁHNOUT ČLÁNEK PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK

"Dospělí lidé sice o tom nevědí a nepamatují se již na to, ale každý pořádný chlapec a téměř každé děvče, kteří žijí ve velkém městě, vědí, že jsou někdy večery, kdy je v ulicích všechno tak nějak podivně tajuplné až strašidelné a kdy vzduch přímo sálá nějakým dobrodružstvím. Nad mořem střech a stříšek se zelená večerní nebe, v oknech se rozsvěcují světla, vzduch voní, ulicemi spěchají neznámí lidé, všude je plno tajemných stínů a lampy mění soumrak ve večerní tmu. I na vesnicích a na samotách jsou někdy večery plné kouzla, ale večery ve městech očarují mysl každého hocha, který má v těle jen trochu pravé chlapecké krve..." Tomáš Kebza jí měl v těle až příliš mnoho a jedině v tom můžeme hledat pravou příčinu jeho nerozvážného činu, ke kterému se odhodlal v jednom z těchto tajemných, vzrušených podvečerů loni v březnu, kdy v pouliční hádce napadl a pobodal na území Prahy 4 náhodného kolemjdoucího Jiřího Morsteina. Čtyřiadvacetiletý Tomáš, kterému se podařilo získat funkci místopředsedy Republikánské mládeže, se podezřele často vyskytuje na fotografiích ve společnosti svých věrných kamarádů z nejtvrdšího jádra českých neonacistů, velkých Vontů, kteří už dávno vyměnili žluté špendlíky za černé kanady, bundy, džíny, ale i maskáče v jejichž kapsičkách se leckdy ukrývá i dobře nabroušený nůž. (V horším případě pak dobře nabitá zbraň...) 

Díky Tomášovi Kebzovi, jeho kamarádům a dalším příznivcům hnutí Skinheads si dnes pod tímto pojmem můžeme představit jen holohlavého, agresivního neonacistu a rasistu, který leze kdekomu na nervy svým násilnickým a hrubým chováním i činy. Pro ilustraci Tomášových neonacistických zálib uveďme namátkou ukázku z dopisu jednomu z aktérů loňského skinheadského útoku na Rómy v českobudějovické restauraci Modrá hvězda, Petru Fričovi: "V sobotu jsme byli v Budějovicích. Už je tam naše pobočka. Fido točí pivo v jedné celkem solidní hospodě, kam chodí téměř výhradně jenom naši soukmenovci, takže paráda. Něco takového nám v Praze dost citelně chybí. Hudba na plné obrátky plus nezbytné porušení § 260 a 261 (paragrafy stíhající propagaci hnutí směřující k potlačení práv a svobod - pozn. redakce), a to vše bez vlezlé asistence ZOG bastardů (policistů - pozn. redakce). Opravdu vynikající! Chlapci z Budweisu jsou správní nazi!"

Všem svým společníkům Kebza hrdě vypráví, jak poslouchá Führerovi projevyv a stěžuje si na to, jak mu osobně "ten pojem Evropa v dnešní době splývá se židovskou pakáží". Z téhož důvodu Tomáš Kebza ostatně pohrdá i českou armádou, která je přece "nyní pod komandem židovské sebranky v Bruselu". Pozdravy, kterými zahajuje a uzavírá své dopisy se jen hemží následujícími výrazy: "Salute" (mezinárodní pozdrav evropských neonacistů, "Heil und Sieg" (asi nemusím komentovat) nebo šifrovanými hesly typu: "Zwei mal acht und es kommt der Tag", "Es kommt der Tag", česky "přijde den", je staré heslo německých nacionálních socialistů, "Zwei mal acht", tedy "dvakrát osm", je skrytý pozdrav "Heil Hitler": písmeno "H" je totiž osmé v abecedě. Kebza s oblibou používá i číslici "14". Právě tolik slov má krédo jedné z amerických neonacistických organizací. Volně přeloženo do češtiny říká zhruba toto: "Budeme bojovat za bílou rasu a budoucnost našich bílých dětí."

Velký Vont Kebza je navíc také velkým milovníkem umění. Nechal si totiž na pravou paži vytetovat nádherné vyobrazení: hlavu nacistického vojáka, říšskou orlici a další symboly. Při každé příležitosti v obvinění upřímně tvrdí, že nehajloval. V roce 1999 byl podmínečně odsouzen za to, že v časopise Republika otiskl protižidovsky zaměřené články. Naštěstí dostal desetiletý zákaz veškeré publikační činnosti. Soud ho uznal vinným z podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod občanů. Podle soudu neexistovaly pochyby, že v těchto textech byl šířen antisemitismus nacistického ražení. I přes zákaz však Kebza v psaní vesele pokračoval dál... Podle neoficiálních zdrojů se tak stalo v domovském plátku pod pseudonymem Karel Kříž. V on-line vydání časopisu Republika vyšla například pod tímto jménem úvaha Drogy made in Vietnam. Autor tvrdě útočí na Vietnamce žijící v České republice a viní je ze všech možných i nemožných zločinů. 

A co dělají Rychlé šípy? Kam se poděla odvaha (pokud ovšem někdy nějaká vůbec byla) naší (během zasedání Mezinárodního Měnového Fondu a protestů proti němu tak blahořečené) české policie? Vyplatí se jim tahle válka s holopaličatými agresory? Nebo se jen bojí strčit hlavu do Stínadel, aby o ní nepřišli? (Vzpomeňme na dubnový koncert rasistických kapel jako např. Juden Mord - Smrt Židům v Senohrabech u Prahy, kterého se účastnilo na 400 neonacistických a rasistických skinů, přičemž policisté se štíty vytlačili asi 150 metrů od restaurace, kde produkce probíhala všechny novináře a aktivisty monitorující neonacistické hnutí - tedy všechny ty, kteří by mohli nějak informovat veřejnost o dostatečném nebo nedostatečném zásahu. Bílá síla Kebzovců je totiž nebezpečná nejen ve svém vzrůstajícím počtu stoupenců, ale zejména pak otevřenými sympatiemi k násilí, rasismu a hrubiánství... Proč takoví skini vůbec jsou? Jsou mezi nimi nějaké rozdíly? Odkud se vzali a proč? Na internetových stránkách jednoho z nich - Zdeňka Omelky se můžeme dočíst:

"...'No jo, a je to tady' si teď někdo řekne. Ale já v tomto hnutí nevidím rasovou nenávist, xenofobii, antismitismus, nacismus či fašismus nebo podobné sračky. Chtěl bych jen, aby se o skinheadech nemluvilo ve stylu skinhead=rasista. Je těžké to vysvětlovat. Představme si dobrou zábavu, dobrou hudbu, žádné fetování (říkejte si co chcete, ale myslím i marihuanu), žádný anarchismus, sranda. To by bylo. A bylo. V Anglii - 60. léta. Chtěli se vyčlenit. Vadili jim podmínky ve společnosti a vadil by jim i komunismus a rasismus (zdravím RASH a Wajt pavr!!) 

Začali zkracovat vlasy a kalhoty. A začali si říkat Skinheads. Začíná to dobře. V 80. letech přijde nějaký debil a řekne si: Herr Gott, toho by se dalo využít. Tak na sebe hodil bombera, nasadil kanady, vyholil hlavu až na kost (bonehead), ALE zvedl pravou ruku do polohy, která se líbí jen fašounům. Na prdel si vytetoval hákáč a myslel si, že je march. Pro méně inteligentní je frajer i teď. A teď. Do České republiky přišel skinhead, pohodář. Ale hned za ním běží debil a řve 'hajl h... , Bílá síla, Černá hubo!!!'. A co si řekne po logické dedukci Čech? Skinheadi jsou asi rasisti. Jsem rád, že v Americe (kde je blaze, tam se prej ... hmm ... na podlaze) vznikli SHARP. Tito skinheadi (hned po tradičních) jdou nejvíce ve stopách původních skinheads. Je škoda, že pokuď chcete říct nerasistický skinhead, musíte říct buď SHARP nebo RASH , a ne jen skinhead..."

Vida! Zdeněk Omelka nám do tmy posvítil o něco barevnějším světlem, možná jen nepatrným světýlkem. Pojďme se tedy na historii Skinheads v krátkosti podívat... "Skinheadská subkultura vzniká na konci 60. let v Anglii, a existují pokusy vystopovat její kořeny ještě hlouběji do minulosti. Koncem první poloviny 60. let se totiž na britské scéně objevuje specifická subkultura - takzvaní Mods....Pocházeli z otevřené třídy, označovali a potírali mládež malé buržoazie. V polovině 60. let odešla většina k hippies, ale gangy hard mods se staly ještě více drsnšjšími. Rudeboys Hnutí mladých Jamajčanů kopírovalo odívání gangsterů. Rozšířili se mezi mladými imigranty z Antil v Anglii. Spolu s mods se rychle stali modelem pro první skinheady. Tradiční Skins Pocházejí ze směsi hard mods a rude boys, skinheads se objevili v explozi SKA v Grande-Bretagne, a vybírali si tak jamajskou hudbu na bázi jejich kontra-kultury. Suedes O pár let později, vlasy o kousek povyrostly a šaty jsou čím dál více elegantnější. Více stylu, ale stejná mysl. Smoothie Vlasy ještě o něco delší, ale stejná záliba ve fotbalu a černé muzice. Adoptovali rovněž glam rock.

Bootboys  Styl ulice suedeheads / smoothies. Zůstává velmi častý až do příchodu punku, hlavně mimo město. (Vizáž, kterou můžeme najít v Mechanickém pomeranči (Clockwork Orange) od Anthony Burgesse. Trojan Principielně souvisí se zjevením 2-tone SKA. Hnutí se vrátilo mezi své kořeny v reakcí na nacifikacii,která započala. Oi!-skin Zjevili se kolem oi! Scény. Svůj styl (antinacistický) nalezli v muzice oi!, která se během punkové revolty vyjadřovala více o pracující třídě. V současné době jsou oi! Scéna a 2-tone scéna často provázané. Boneheads Vznikli z nacistické odnože oi! scény. Boneheads si vytvářeli vlastní muziku: RAC (Rock Against Communism), a jsou dnes velmi vzdálenými oděvními napodobeninami původního skinheadského hnutí. Redskins Zjevili se kolem skupiny soulu a rhythm a blues. Tato skupina skinheads si pozvolna vytvořila svou vlastní hudbu, ale určitě se dnes tito socialističtí a anarchističtí skinheads často přibližují ke kořenům hnutí skinheads. Mají politickou alternativu k současnému režimu. Skunks Sorta hybridů mezi punks a skins. Nacházejí se dnes často kolem hardcorové scény..." (Převzato ze Zcela upřímnéhu Webu [http://zuw.unas.cz/] © ZUW & Jany69). 

Zřejmě nejtvrdším neonacistickým sdružením v České republice je Národní odpor, který čítá zhruba stovku osob. Jeho příznivci se dříve pravidelně scházeli v restauraci U Vratislava v pražských Modřanech, dnes údajně společně navštěvují nonstop podnik Sofie v téže čtvrti. Zástupci NO se účastní akcí nepovolené Národní aliance vedené známým neonacistou Vladimírem Skoupým. Zmínění soukmenovci okrajově spolupracují i s Vlasteneckou frontou, ale její program je pro ně málo radikální.

"Dospělí lidé sice o tom nevědí a nepamatují se již na to, ale každý pořádný chlapec a téměř každé děvče, kteří žijí ve velkém městě, vědí, že jsou někdy večery, kdy je v ulicích všechno tak nějak podivně tajuplné až strašidelné a kdy vzduch přímo sálá nějakým dobrodružstvím. Nad mořem střech a stříšek se zelená večerní nebe, v oknech se rozsvěcují světla, vzduch voní, ulicemi spěchají neznámí lidé, všude je plno tajemných stínů a lampy mění soumrak ve večerní tmu. I na vesnicích a na samotách jsou někdy večery plné kouzla, ale večery ve městech očarují mysl každého hocha, který má v těle jen trochu pravé chlapecké krve..." (Jaroslav Foglar: Stínadla se bouří).