Eden jménem: Nizozemsko! O tom, jaké to je, když se legalizuje - z historie i současnosti. (1. ČÁST)

TISKNOUT ČLÁNEK STÁHNOUT ČLÁNEK PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK

Holanďané legalizovali s určitým omezením veřejný prodej kanabisových produktů ve svých slavných kavárnách a tím přijali shovívavější politiku vůči všem formám užívání a zneužívání drog založenou na filozofii "redukce škody". Kdykoliv se v Evropě nebo Spojených státech amerických sejdou obhájci liberalizace drogových zákonů, často se objevuje fráze: "Podívejte se na holandský příklad!" 

Rozhodně nelze jednou větou odpovědět na neustále diskutovanou otázku, zda-li to byl krok správný?! Je to ale skoro čtvrt století od doby, co holandský parlament poslal holandskou drogovou politiku směrem výrazně odlišným od těch v západní Evropě. 23 let je jistě dostatečná doba na prověření následků takové politiky. Jak ovlivnilo užívání drog a závislost Nizozemí? Jaký dopad měla na sousedy Holandska - Francii, Belgii, Německo a Velkou Británii? Skutečné výsledky ospravedlňují vyzvedávání holandské drogové politiky pro ostatní národy jako modelu hodného následování? Nebo jsou varováním ohledně rizik následujících holandský příklad?

Přepracovaná holandská drogová politika byla založena na souhlasu parlamentu v roce 1976 s doporučeními komise vedené Pieterem A. H. Baanem, psychiatrem a expertem v rehabilitaci drogově závislých, který pracoval v té době v Holandském úřadě pro duševní zdraví. Zpráva Baanovy komise navrhovala rozlišovat mezi takzvanými Drogami pořadí jedna - těmi, které představovaly "nepřijatelné riziko (heroin, kokain a LSD)" - Drogami pořadí dvě - konopné produkty, jako je hašiš a marihuana - branými jako méně nebezpečné a "měkčí". V podstatě parlament depenalizoval držení 30 gramů marihuany nebo hašiše - dost, jak zákonodárci odhadli, pro pokrytí potřeb průměrného kuřáka na tři měsíce. Současně poslanci parlamentu přislíbili pokračovat v boji proti domácímu i mezinárodnímu obchodu s nebezpečnějšími drogami pořadí jedna...

Krátce po odsouhlasení hlavních doporučení komise podnikl parlament další krok povolením komercializace konopných produktů skrze jejich otevřený prodej v síti licencovaných kaváren. Tyto kavárny byly předmětem mnohých právních omezení: nebylo jim povoleno prodat více jak 30 gramů jednomu zákazníkovi; žádné tvrdé drogy nesměly být na jejich půdě prodány; a také nesměly inzerovat, prodávat mladistvím nebo působit v okruhu 500 metrů od školy. Bez ohledu na holandské závazky mezinárodních smluv, dovoz, vývoz, produkce nebo prodej konopných výrobků mimo kavárny zůstal nelegální.

Ve stejné době, jako byla přijata zpráva Baanovy komise, se Holandsko potýkalo s tím, co bylo považováno za závažný problém s heroinovou závislostí - ačkoli byl přibližně porovnatelný se svými evropskými sousedy. Národ byl relativně nesužován mezinárodními drogovými překupníky, s výjimkou množství čínských "triád" (gangů), jejichž překupnictví bylo téměř omezeno na holandský trh. Jak se k dnešnímu dni tato situace změnila?

Za prvé a nejvíc prozrazující, Holandsko (podle slov celních a policejních důstojníků ve Velké Británii, Francii a Belgii) se stalo "hlavním městem drog v západní Evropě" - a nejen těch měkkých, které byly holandským parlamentem depenalizovány, ale také tvrdých drog jako je heroin nebo kokain... Britský Celní a daňový úřad odhaduje, že 80% heroinu zadrženého ve Velké Británii bylo buď převezeno přes, nebo dočasně skladováno v Holandsku. Pařížská policie odhadla, že 80% heroinu konzumovaného ve francouzském hlavním městě pochází z Holandska.

Postavení Holandska jako drogového hlavního města Evropy není výhradně kvůli rozhodnutí holandské vlády komercializovat prodej konopných produktů v nyní celonárodně proslulých kavárnách. Avšak mnoho Evropanů věří, že je to důsledek liberálního postoje vůči drogám, které vyrostli z této politiky. Tento postoj, definovaný holandskými nepřáteli této politiky jako "kavárnová mentalita", nyní prostupuje holandským trestním systémem. Holandští kritici drogové politiky svého národa - a dokonce někteří z jejích zastánců - připouštějí, že je charakterizována v nejlepším případě zbožnými přáními a v nejhorším případě pokrytectvím. 

Dobrým místem pro začátek zhodnocení holandské politiky je právě ta droga, která to, v určitém slova smyslu, inspirovala: cannabis. Legalizace prodeje konopných produktů skrze licencované kavárny na konci 70. let konfrontovala prosperující majitele těchto obchodů s problémem. Odkud budou své drogy brát? Koneckonců jejich import byl do Holandska stále ilegální. Odpověď, se kterou přišli, byla jednoduchá: vypěstovat ji. Nyní, díky holandským zemědělským schopnostem a know-how kotérie amerických milovníků haše, holandští pěstitelé konopí produkují vlastní domácí konopí. Nederwiet. Má jemnou chuť a mnoho jeho fanoušků soudí, že to je nejlepší marihuana na trhu. Je také enormně silné. V roce 1976 jointy kouřené v Holandsku, stejně jako v ostatní Evropě, byly jako jointy protestní generace 60. let. Obsahovaly 3-5% THC (delta-9-tetrahydro-cannabinol), složky, která přivádí kuřáka jointa do rauše...

Obsah THC v dnešních jointech může vzrůst až na 35% - 10-ti násobek toho, co bylo, když se Baanova komise rozhodla označit konopí jako "měkkou drogu". Konzument, který kouří joint z Nederwiet s vysokým obsahem THC, získá rychlejší a déletrvající rauš než jeho rodiče mohli získat ze svých staromódních jointů ze 70. let. Vědecky je nicméně výsledek méně lákavý.